Nedávno jsem psal o predikci a našem mozku. Celé to téma je užasné – nereagujeme, ale predikujeme. Předvídáme budoucnost. A pak na to nějak reagujeme. A naše reakce se jasně liší v tom, jak dokážeme tu budoucnost předpovědět. Náš mozek doplňuje neustále informace o tom, co se stane a kdy a podle toho funguje zbytek našeho těla.
Když děláte krok a přenášíte váhu na nohu, máte představu, jak to bude vypadat. Jak bude tvrdý ten povrch – protože jdete po asfaltu. Ještě než ta noha dopadne, víte, co se stane. Když půjdete v lese, budete se chovat jinak. Ale když ten asfalt bude měkký jako mech? Chybička a v tu chvilku bude tělo fungovat jinak.
A když přijdete domu večer a očekáváte romantickou večeři a ono žena odešla do divadla a je tam párek? Máte představu, hotovou predikci v hlavě a pak záleží na tom, jak budete reagovat. O tom se hovoří i v “duchovních” naukách – neumůžeš ovlivnit ostatní, můžeš ovlivnit jenom sebe. Jediné co můžeš změnit, je svoje vlastní reakce na to, co se ti děje. Nejde ovlivnit to, co se ti děje, etc. etc.
A trénink, vystavování se různým situacím vám zlepšuje tu predikci, budete vědět, co se stane. Čím víc situací začijete, tím lepší predikce.
Hm, co takový dřep, pozved a shyb? Super na sílu, ale co dál? Nic. Trochu chaotický trénink, nepředvítatelné situace, hry, instrumenty, práce s externími předměty (těžkými a lehkými), postřeh, rychlost… To zní trochu jako to, co děláme, Ido Portal Method.
Je to trénink na zlepšení predikce? Předvídání budoucnosti :)?
V tomhle článku je pěkná analogie – když vidíte jak se přibližuje auto a rozhodujete se, jestli přejdete, děláte přesně tuhle analýzu. Na základě rychlosti auta, zkušeností a vašich schopností si vlastně promítnete trajektorii toho auta, předvídáte kde bude. Předvídáte budoucnost.
