Nedávno jsem četl pěkný příspěvek od jednoho boxera. Bohužel ho neumím dohledat. Každopádně tam popisoval problém rychlosti úderů, který se u dobrých boxerů pohybuje kolem 50ms vůči rychlosti reakce, která bývá kolem 200ms. Je jasné, že i kdyby jste byli extrémně dobří v reakční rychlosti, tak se stejně nedostanete na takovou rychlost, aby jste stihli uhnout průměrnému úderu. Takže co s tím, být v pohybu a vytvářet takové situace, kdy budete vědět co a kdy ten druhý udělá, takže pak to vypadá že “uhýbáte” úderům.
Každopádně reakční rychlost má smysl trénovat. Her a nástrojů na toto téma je přehršel. Tahle je celkem vtipná, tak si ji zkuste 🙂
Ovečky
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
