Moc pěkný článek. Zaujal mě na něm nejvíc tenhle názor:
Když necháte ředkvičku růst dál a nesníte ji v její obvyklé barvě a velikosti, stane se z ní rostlina, která vám ve skleníku klidně zabere tři metry čtvereční a začne kvést. Ty květy jsou chuťově dvakrát lepší a jemnější než samotná ředkvička. A když kvítka nesesbíráte, tak se vytvoří lusky. Čerstvé jsou to nejlepší, co můžete z ředkvičky mít. Na povrchu mají pevnou dužnatou slupku a když do ní kousnete, ucítíte esenci ředkvičky. Na jedné kytce jich vyroste kilo a půl až dvě kila. Pěstovat ředkvičku kvůli ředkvičce považuji za blbost.
Původně jsem si myslel, že to nemá s pohybem nic moc společného. Pak jsem si za ředkvičku dosadil jednotlivé pohyby, jako například stojku. Přijde mi, že většina lidí dělá pohyb tak, jako většina lidí pěstuje ředkvičky. Dělat stojku pro stojku považuju za blbost taky a přijde mi, že Idův přístup je přesně to, co dělá ten zahradník a to mě na tom fascinuje ze všeho nejvíc.
