Dávno tomu psal jsem o fitness pracujícího člověka. Včera jsem chvilku hrabal na zahradě listí a musel jsem si znovu uvědomit, jak jsme jednak změkčilý a jednak zaměření (alespoň tak, kde já žiju) na něco úplně jiného než “reálný život”. Náš “reálný život” je nějak jiný než hrabání listí a podobné kratochvíle.
Ale pěstovat plodiny na svojí zahradě, chovat zvířata, popř. je lovit.
Bolí nás záda? Tak jdem k fyzioterapeutovi. Nebo máme neschopenku. Lehneme si a odpočíváme.
Ale v dřívějších dobách to bylo potřeba rozhýbat, protože jinak jsem byl já nebo moje rodina vyškrtnuta z genetického základu. Prostě jsem to musel rozhýbat, najít cestu kolem, použít jinou část těla. Fungovat normálně dál, protože jinak “konečná”.
Nechce se vám hrabat? Nejde to? Dneska nemusíme, prostě nemusíme.
