Přijde mi, že jsme dnes všichni posedlí rovnováhou.
Neustále se snažíme mít vše v rovnováze, ať je to cvičení, jídlo, vztahy, život samotný. Máme milion balančních pomůcek, neustále se snažíme vybalancovat náš jídelníček, čeho máme málo, to doplňujeme, čeho hodně, to omezujeme…najít ten střed a tam zůstat už napořád.
Nic takového ale není. Neexistuje jedna perfektní rovnováha pro stojky nebo stání na bosu, perfektní tréninkový plán, perfektní dieta nebo perfektní vztah, perfektní práce.
Rovnováha jako taková je velice krátký moment, neustálý dynamický moment, který mizí na tu či onou stranu.
Vemte si tyč a zkuste s ní balancovat na konečcích prstů, položte si míč na čelo, udělejte stojku, prostě jen stůjte a zavřete oči…a stejné je to i v životě. Neustálé a nekončící reagování na nerovnováhu v životě…
Takže až zas někdy budete stát na jedné noze, ve stojce nebo lézt po zábradlí a někdo vám řekne, že máte dobrou rovnováhu, tak mu můžete odvětit, že rovnováhu sice nemáte, ale máte celkem slušnou nerovnováhu 🙂
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
