Představte si králíka, na kterého bafnete – ztuhne, vykulí oči a přestane se hýbat. Následek stresu. Když někoho píchnete špendlíkem – vyjekne, ztuhne a ucukne. Stres. Slimák – ztuhne a zmenší se. Stres. A to samé se děje s člověkem.
Stres vám ubírá rozsah, něco co vám prospívá vám rozsah naopak dává.
Chcete primárně dělat věci, co vás nestresují, ale naopak vylepšují. A jedna ze známek toho, že vás cvik vylepšuje je rozsah pohybu, fakt, že se nezmenší, nezhorší. Takže máme rychlost, jako jeden ze znaků, teď rozsah.
Podívejte se na tohle
Na videu vidíte, jak provádím taková zvláštní prostocviky. Všimněte si, jak se předkloním, pak provedu cvik, zase se předkloním, pak provedu další cvik, zase se předkloním…
Dokážu si dát hlavu až na zem skoro, ale tady se zastavím hned, jakmile cítím odpor. Hned, jakmile cítím, že se v těle něco napíná.
- Nejdřív si otestuju, jaký mám rozsah.
- Potom se zkusím postavit na ruce (a protože mě bolí levé zápěstí, není to úplně dobrý nápad).
- Pak zase změřím rozsah.
- Pak to levé zápěstí lehce protahuju.
- Změřím rozsah
- Kliky
- Změřím rozsah
- Dřepy
- Změřím rozsah
Můžu dělat spoustu věcí, ale jeden z těch cviků mi “dal”, umožnil, větší rozsah. Některé ho naopak zmenšily.
Proč myslíte, že tomu tak je a co z toho plyne ?
