Skvělý rozhovor, tolik výborných myšlenek. Jednu kterou bych chtěl tady vypíchnout a asi i tu hlavní je seberalizace. Pokud někoho musíte pořád motivovat, je někde chyba. Motivace se u těch nejlepších převedla na seberalizaci. Emoční vazba na danou věc je zásadní. Jak to máte vy? Děláte to proto, že to je cool, chcete na někoho udělat dojem. Nebo jste v tom, i když se nikdo nedívá a jste někde úplně sami.
https://video.aktualne.cz/dvtv/jagr-ma-extremni-touhu-v-hokeji-vynikat-je-se-sebou-porad-ne/r~42a850b8e9f411e5a0ca0025900fea04/?redirected=1513851088
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
