“Co je nejdůležitější pohybová kvalita?”
Touhle otázkou nás Ido na Movement campu všechny dost zaskočil a nakonec si musel odpovědět sám…
“Sekvenční pohyb.”
Pohyb v navazujících sekvencích.
Dokázat části svého těla poskládat za sebe tak, abych byl schopen vytvořit kvalitní a efektivní pohybovou sekvenci s daným cílem. To může být síla, rychlost nebo třeba jakési uvolnění, efektivita pohybu. Umět švihnout či udeřit nebo zabrat či uhnout.
Ať už je to hod, úder, odpal, záběr v plavání či otevírání sklenice, vše vyžaduje pohyb v sekvencích, pokud chceme, aby daný pohyb měl požadovanou kvalitu a byl efektivní.
Pokud je pohyb pouze periferní, pak je slabý a neefektivní.
Potřebu sekvenčního pohybu dnes v běžném životě nahrazují stroje a ten se pak u nás pomalu vytrácí. A my používáme pouze ten periferní.
A to je důvod, proč nám často dělá problém otevřít tu zatracenou sklenici okurek.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
