Nedávno jsem psal o serotoninu a jeho, v dnešní době, až do absurdna dovedené glorifikaci.
Je zajímavé, že například u hibernujících zvířat se objevuje zvýšené množství serotoninu a melatoninu (serotonin je prekurzor melatoninu).
Zjistilo se totiž, že ve větším množství, než je záhodno, mají efekt na metabolismus a jeho produkci energie. V podstatě ho zpomalují, utlumují a uvádějí do klidového režimu. A pak přichází ten takzvaný zimní spánek, hibernace.
Problém je v tom, že hibernace má do normálního hlubokého spánku hodně daleko. V podstatě jste při ní spíš takový zombie, živí mrtví. Nespíte, ale ani nejste pořádně vzhůru.
Což je možná pořád lepší stav než deprese a sebevražedné myšlenky (viz. SSRI- antidepresiva fungující na zpětném vychytávání serotoninu), ale do ideálu to má pořád celkem dost daleko.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
