Začal jsem chápat dost věcí dost odlišně. Jedna z nich je zdraví.
Zdraví pro mě bylo černé nebo bílé. Nějak jsem to tak vnímal, že buď je člověk zdravý nebo není. Ano nebo ne. Nic mezi. Teď mám pocit, že zdraví a nemoc jsou sice dvě strany jedné mince, ale mezi tím je milión odstínů šedi. “Nepřeklopí” se to hned. Je to jako velká houpačka, velká váha, která se víceméně neustále kývá z jedné strany na druhou. Objevují se a mizí symptomy, někdy menší, někdy závažnější a pokud se jim živá bytost nevěnuje, tak se víc a víc naklánějí na jednu stranu.
A je jistě lepší udržovat se na jedné straně houpačky, dávat pozor na to, aby se váha nepřevážila na druhou stranu, ale naopak se snažit se držet v tom zdravém pásmu, než se pak zoufale škrabat z propasti nahoru.
Celkově ne černá a bílá, ale mnoho odstínů mezi tím.
