Psal jsem o síle informací.
Teď jeden konkrétní příklad.
Pokud například zrovna jíte a přijde vám sms z práce od šéfa, že je nějaký problém…tak i tahle malá drobnost může způsobit stresovou reakci, která vám naruší trávicí procesy v těle a výsledkem můžou být slušné zažívací potíže.
Stejně tak koukání při jídle do mobilu na výsledky voleb nebo kde zas je nějaká katastrofa nebude nic moc. Cpát do sebe narychle něco při jízdě v autě? Řešení partnerské krize při “romantické” večeři? Hádám, že už chápete, kam tím směřuji.
Pak může být i celkem jedno, jestli jíte hambáč z mekáče nebo něco v raw bio vegan bezlepkové kvalitě.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
