Už hodně dlouho sleduju jednoho šermíře-výzkumníka, podporuji ho na Patreonu a hltám jeho články. Líbí se mi jeho přístup, vysvětlení mechaniky středověkého šermu i jeho ilustrace (mám nejasný pocit, že už jsem o něm jednou psal, na Facebooku ho najdete jako “Dimicator”).
Teď mi od něj přišel email, kde ukazuje rekonstrukci nějakého štítu. Zajímavé je, že podle něj byly štíty, i ty vikingské, relativně slabé. Resp. nebyla to mega fošna, potažená železem, ale relativně slabé dřevo (4mm – 7mm, což jak uznáte není mnoho). Nesloužilo to k tomu, aby to vykrylo úder napřímo, protože i silné dřevo sekera nebo meč rozmlátí. Ale ta lehkost a štíhlost způsobila, že se se štítem dalo dobře manipulovat a “překrývat” soupeřovu zbraň. Když do toho naplno nakolmo seknul, tak to šlo skrz, ale zároveň s velkou pravděpodobností v tom zbraň uvízla.
A to nechceš…
Takže ono to možná bylo jinak. Rány se nekryly jako ve filmu a vůbec se nebojovalo jako ve filmu. Možná jo, možná ne. Možná to byla kombinace, ale podle Dimicatora – ten kdo uměl alespoň trochu bojovat, tak by s každým, kdo mává mečem jako v televizi, udělal krátký proces.
Proč o tom vlastně píšu… Možná se jinak šermovalo, nemáme video nahrávku. Co jsme dneska ještě špatně pochopili? Jak jsme si vyložili jógu? Tai-chi? Bojová umění obecně se brutálně předělaly, aby vyhověly režimu (v Číně) a stal se z toho cirkus.
Možná to bylo všechno jinak a teď si to vykládáme špatně stejně jako s tím štítem.
