“Strach je bodyguard, můj nejlepší přítel…”
Na Movement Campu při přednášce o strachu Ido vyprávěl o fighterovi, co se roztřásl při stare downu.
Nepamatuji si, co to přesně bylo, jestli MMA nebo box nebo něco jiného, ale každopádně před zápasem proběhl klasický stare down. To je takové to, jak se soupeři den před zápasem postaví na 10 cm od sebe a snaží se jeden druhého zastrašit, ať už pohledem, gesty nebo řečmi. Ukázat, že se nebojí.
No a Ido vyprávěl, že jednou se takhle jeden borec při tom stare downu po chvíli začal celý třást. Roztřásly se mu rty, za chvíli celé tělo, ale pořád koukal protivníkovi do očí. Všem hned bylo jasné, že má strach, což je bráno v podstatě předem jako porážka.
Při rozhovoru se ho pak ptali, jestli měl strach.
A on odvětil, že, samozřejmě…jenom blázen nemá strach, když před ním stojí člověk, zvíře, které ho chce zabít.
Na druhý den mu pak všichni předvídali jasnou porážku…
“Čím větší strach mám, tím šílenějším a smrtícím jsem.”
Závěrem slova od samotného GOAT Mikea Tysona…
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
