Jedním z hostů a přednášejících na letošním Movement campu byl tanečník a choreograf Rasmus Ölme.
A jeho přednáška byla…totální mindfuck.
Tolik myšlenek, nápadů, konceptů o pohybu, hraní si se slovy a jejich významem. Musím přiznat, že jsem to ani nebyl schopen úplně všechno zpracovat (moc nepomohlo, že přednáška byla až večer po osmi hodinách lekcí) a často jsem jen koukal s otevřenou pusou.
Možná, že důležitější je, co způsobuje pohyb, než to, co se potom hýbe.
Jedna z jeho myšlenek, která mi utkvěla v hlavě.
V podstatě to znamená, že by se člověk neměl snažit udělat konkrétní pohyb, ale přijít na to, co ten pohyb způsobuje a tím ho aktivovat.
V souvislosti s tím zmiňoval termín suspension, jakési vnitřní napětí, kdy pohyb už v těle je a vlastně čeká na vypuštění.
Představte si míč zatlačený rukou pod vodu. V momentě, kdy ho pustíte, tak vyletí nad hladinu.
A s pohybem je to stejné.
On je tam pořád.
Jen čeká na vypuštění a vy musíte přijít na to, jak dát pryč tu ruku, co ho drží pod hladinou.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
