Tady Michal psal, že nám dost uniká přítomnost. Stoprocentní souhlas. Jak být trochu víc v přítomnosti? Trénujte oči.
Zkuste, až budete někde čekat nebo někam půjdete, začít zkoumat okolí. Zaostřovat na věci, zkoumat listy rostlin, někomu koukat na balkon, co tam má za poklady, počítat šišky na stromech nebo se snažit rozluštit nápis na vzdálené ceduli. Rozhlížet se, co je okolo vás zajímavého. Přijdete na to, že je toho spousta (Já třeba zrovna zjistil, po cca 20 letech chození kolem, jak máme v Budějovicích krásný strop v nádražní hale).
Zabijete tím dvě mouchy jednou ranou. Nejenže si trochu odpočinete od toho neustálého přívalu jistě životně důležitých myšlenek, ale zároveň věnujete nějaký čas svým očím (Petr o tom psal zde– doporučuji přečíst a začít praktikovat, může vám to změnit život, doslova).
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
