Víte, jaké bylo tajemství dlouhověkosti u dávných kmenů a původních civilizací ? Jak vlastně jedli a proč to fungovalo ? Mimochodem – už podruhé za sebou píšu o dlouhověkosti. Náhoda ? Nemyslím :).
Jedli všechno. Jedli velice pestře. A skoro pokaždé něco jiného. Ráno nasbíráte kořínky a borůvky, k obědu máte šneky se salátem a k večeři králíka na cibulce.
Druhý den máte úplně něco jiného – co se povede nasbírat, co zrovna roste v okolí (a není vysbírané), změny sezón, možnosti a schopnosti lovu. Je to velice pestrá dieta, která zaručuje, že máte od všeho trochu – a ničeho moc. Všechny možné složky potravy, vitamíny, stopové prvky, hodně tuku, málo tuku, hodně ovoce, málo ovoce se bude neustále cyklovat a měnit.
Jedna kytka chcípne ? žádný problém, nasbíráme jinou. Dojdou králíci ? Nevadí, sníme žábu.
Srovnejte to s tím, že někdo jí každý den k snídani rohlík s máslem. Nebo každý den vajíčka. Nebo každý den chleba. Není to ani rohlík, ani vajíčka, ani chleba – je to ta častost a nuda.
Jsem toho názoru, že jeden McDonald za měsíc vám skoro nic neudělá, možná naopak. Jeden McDonal třikrát denně už je celkem problém.
Nejen, že rozdíl mezi jedem a lékem je v dávkování, ale zcela jistě vám jednotvárnost uškodí. Jak v dietě, tak ve cvičení.
Jsme nastavení na velkou pestrost, monotóní práce nám škodí. Stejně jako když budete jíst každý den k snídani vajíčka, tak vám to časem přestane prospívat až vám to začne škodit.
Pestrost, ne jednotvárná nuda.
