Dneska jsem v jedné knize četl (resp. poslouchal, jako audioknihu), co se děje, když je něčeho nadbytek. Příklad byl vcelku zajímavý – když se na scéně poprvé objevila elektřina, bylo velmi málo lidí, co si mohlo dovolit svítit doma žárovkou – byl to tak nějak znak vyjímečnosti a možná i luxusu (ač to slovo nemám rád). Naopak většina měla na stole svíčky. A šel čas.
Dneska máme žárovku každý. Dokonce několik.
Ale pokud chcete vyjímečnou večeři – tak budete mít možná na stole svíčky.
V našem světě, tam kde žijeme, je elektřina úplně všude. Úplně se to otočilo – díky dostupnosti elektřiny se člověk dostal velkým kruhem zpět, k vyjímečnosti svíček.
Při té večeři u svíček nebudete jíst z plastových talířků, používat jednorázový příbor a pít z papírového kelímku. Právě naopak, bude to vysoce nepraktický porcelán, sklo a kov (a ideálně něco, co se ani nemůže dát do myčky…).
I to jídlo bude jiné a nebudete pít 7 Up. Nebude to možná každý den a nebude tak rozhodně jíst každý člověk. Spíš minorita, která si buď najde čas, peníze (nebo obojí) a dokáže si podobnou večeři užít a docenit jí.
A napadlo mě, co se děje s informacemi o cvičení, tréninku, pohybu. Máme jich takový dostatek, až je z toho přebytek. Pokud chcete, je to všudypřítomné – rady, videa, návody, články, zázračné pomůcky, výzkumy, suplementy, knihy, aplikace. A bude toho čím dál tím víc.
Ale večeře při svíčkách má prostě jinou úroveň.
