Navážu na to co jsem zmínil včera. Trochu kontroverzní téma, tak uvidíme. Byť je to obecně známá věc a nikdo už to asi nepraktikuje jinak, tak přece jenom to zde uvedu a zeptám se, jak to máte vy. V sedu, nebo ve dřepu?
Já konkrétně jsem se s tureckými záchody poprvé setkal, při zájezdech s kapelou do francie jako náctiletý, pomalu 20 let dozadu, ale bral jsem to jako úlet. Pak když jsem se zhruba před 8 lety zabýval prakticky stravováním raw food, jsem se o to začínal zajímat víc a od té doby to nedělám jinak, než takto, ve dřepu. Co vy?
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
