Dudi na Movement Campu trochu mluvil o tom, jak vlastně taková ta dnešní klasická jóga, hodně zaměřená na fyzický aspekt a flexibilitu, nemá s tou původní nic společného.
Ta fyzická jóga totiž pochází z Evropy, z gymnastiky, a do Indie ji přivezli při kolonizaci Angličani.
Ta pravá jóga by především měla být o vnitřní praxi, o životní síle a mysli. Kdy životní síla jde mimo rámec mysli.
Takže se to dá chápat tak, že my se musíme dostat za a přes naši mysl, aby se životní síla mohla hýbat, proudit.
A to by měl být smysl a účel jógy.
“Nemusíme se hýbat, ale vytvořit místo pro pohyb životní síly.”
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
