Ať už děláte cokoliv, zkuste se na to podívat jinýma očima, na něco co děláte pořád a udělejte to úplně jinak, ale vlastně pořád stejně a možná se úplná hovadina promění v skvost. Třeba jako v tomto případě, kdy vezmete jednu z nejhorších písní na světě, jak poznamenal jeden z porotců. Všichni čekají, že to bude propadák a vy z toho vytvoříte úžasnou skladbu. Tuším, že někdo už říkal, že pravá genialita se projeví, když jste zdánlivě omezeni možnostmi.
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
