5 tipů proti zranění

K napsání tohohle tipu s úžasně mainstreamovým názvem (fitness průmysl by mě jistě pochválil) mě inspirovala Stefi Cohen, což je taková jedna celkem silná pani (pár těch světových rekordů a tak).

Na svém instagramovém účtu přidala příspěvek o tom, jak překonat, předejít zranění. A musím říct, že to celkem dává smysl, takže tady je jejích pět zásad:

1. Přestaňte dělat, to co bolí

To dává celkem dost smysl. Líbí se mi věta, stejně důležité jako to, co děláte, tak je to, co neděláte.

Neznamená to ale vyhýbat se tomu už napořád (spíše naopak), ale zrovna teď v tuhle chvíli je to možná dobrý nápad.

2. Adaptace tkání chce čas

Na rozdíl od svalů, které jsou schopny rychlé adaptace, to vašim tkáním (šlachám, vazům) bohužel trvá déle a je potřeba s tím podle toho pracovat.

Z mé zkušenosti většina zranění pochází právě odtud.

Děláme například muscle up na kruzích, sílu už na to máme, ale vazy ještě nejsou ready. Výsledkem je, že muscle up uděláme, ale dost možná nastane časem problém. Dříve či později. Spíš dříve.

Pokud navíc proběhlo nějaké zranění či stále probíhá, tak o to víc je potřeba brát tento fakt v úvahu a vazy a šlachy zatěžovat postupně.

3. Vypnutí alarmu bolesti

Ať způsobuje bolest jakýkoliv pohyb, nechcete se mu úplně vyhýbat, ale naopak progresivně s ním pracovat. Vyhýbat se bolesti, ale neustále se kolem ní motat a občas zjistit, jestli tam stále je.

To znamená provádět podobný nebo stejný pohyb, ale například v určité modifikaci (menší rozsah, zatížení apod.)

4. Izometrie a vysoké počty opakování, nízká intenzita

Pokud se chceme dostat rychle z nějakého zranění, pak je potřeba do toho určitého místa nahnat hodně krve. Hodně krve rovná se hodně živin a rychlejší hojení čehokoliv, od zánětů až po natrhlé vazy.

A toho právě dosáhneme pomocí nízké intenzity (rozuměj malé váhy), ale velkého množství opakování. Desítek, až stovek. Stejně tak izometrická kontrakce může v určitých případech posloužit velmi dobře.

Korekce pohybu

Na závěr je potřeba přijít na to, co způsobilo bolest, zranění, problém a podniknout kroky k tomu, aby se to už ideálně neopakovalo. Ať již se jedná o různá kompenzační cvičení, vyrovnávání nějaké svalové nerovnováhy, změnu pohybového vzorce nebo prostě a jednoduše zabránění pohybovému přetížení.

Autor: Petr Vojtíšek

Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *