Včera na cestovatelském festivalu jsem měl 4×1.5 hodiny výuky. 4 skupiny lidí, které jednak vůbec neznám, ale jednak nejsou úplně z mého okruhu. Dalo by se říct „normální lidi“. A taky že ano. Musím říct, že jsem byl někdy překvapený tím, jak fungují a reagují, jsou nebo nejsou schopní se pohnout.
Přece jenom, ať se snažím nebo ne, ať chci nebo nechci – dnes je kolem mě dost „akvárko“, určitá selekce. Ten, kdo chodí na moje hodiny, přijde na seminář – ten už prošel jistou selekcí a možná sportuje nebo sportoval, má už záměr, odhodlal se atp.
Ale tohle byla „normální“ populace.
Je fajn občas vykouknout z bubliny, ale někdy je to trochu šok :o)
