Občas něco trénujete a ono to nejde.
A trénujete dál. Nepřestáváte. Je to horší a horší. Všechno se plete. Už to vůbec nefunguje.
Ale najednou tím marastem propadnete skrz – najednou to jde, nevíte jak, ale funguje to. O 100% lépe. Něco se změnilo. Co? Sám nevím, ale asi povolila nějaká vnitřní zábrana. Stalo se i to u stojky, u žonlgování, v podstatě jsem to zažil i dneska, když jsem začal dělat „eccentric stalder“. Prvních 15 opakování bylo horších, než těch dalších 15. Přitom únava stoupala, ramena vůbec nefungovala a nejadnou klik a bylo to lepší a lepší.
Jak Alenka v zemi za zrcadlem. Když něco nejde, nevzdávejte to, možná nemáte ani tušení, jak blízko jste k bodu, kdy to začne fungovat.
