BDNF (Brain-derived neurotrophic factor) je protein, neurotrofin v mozku, kde chrání a zároveň vytváří neurony, synapse atd. Hodně zjednodušeně řečeno. Jeho nízká hladina se spojuje s většinou neurodegenerativních poruch (alzheimer, parkinson, demence, roztroušená skleróza, deprese atd.) a vysoká z celkovým zdravím, sílou a šťastným hopkáním si po světě. Je spousta způsobů, jak ho zvyšovat- strava, spánek, sluníčko, dobré vztahy v rodině a také cvičení.
Zajímavé je, že prý nejvíce se vytváří při silovém tréninku rozděleném na spodní a horní polovinu těla (to slovo PRÝ je tam schválně, protože pořád se o tom celkově ví tak nějak prd). Má to údajně něco do činění s jádrem těla, které je v oblasti podbřišku/pánve a tokem energie (dantien, chi…souvislost???), který tím střídavým zatěžováním horní a dolní poloviny těla přerušujete a tím zároveň přerušujete i nárůst BDNF a ten musí pak zas startovat nanovo.
Dobrá zpráva je, že pokud netrénujete denně, tak se tím nemusíte zas až tak zabývat. Navíc BDNF se zvyšuje jakýmkoliv cvičením, akorát u nějakého víc a u nějakého míň. Možná to ale může být důvod, proč dost tréninkových programů, co jede na principu nohy zvlášť, hořejšek zvlášť, má úspěch. Ale možná to taky spolu vůbec nesouvisí.
Autor: Petr Vojtíšek
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat.
Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal.
Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
Zobrazit archiv autora: Petr Vojtíšek