Podívejte se pozorně na obrázek toho psa. Sledujte, jak se hýbe. Co dělá.
A teď mávněte uvolněně celou rukou dopředu, tak do úhlu 45 stupňů, a nechte jí zase spadnout. A znovu. Povšimněte si, jak se klouby ruky ohýbají. Znovu se podívejte na toho psa. Pak na ruku.
Nadloktí, předloktí a dlaň. Hýbe se to stejně, jako když ten pes běží. Psal jsem o rychlosti a o víru. Tohle je podobný případ. Nadloktí s sebou švihne dopředu, to s sebou vezme předloktí a v okamžiku, kdy se skoro celá ruka začíná pomalu vracet zpět a natahuje se mechanismus na další krok, dlaň zachytí pohyb, pootočí se taky a být to noha psa, tak teď tlapka dopadne na zem.
Kdysi dávno jsem psal o tom, jak je hodně komponentů v těle složeno z trojic.
Nadloktí, předloktí, dlaň.
Dlouhé, kratší, nejkratší.
Silné, slabší, nejslabší.
Pomalé, rychlejší, nejrychlejší.
Sledujete to ? Páky, délky, klouby jsou utvořeny tak, aby ty rychlejší kousky „přebíraly“ sílu a rychlost z těch pomalejších. Je to zase jako vír. Pokud se hýbete dobře, můžete tou rukou šlehnout strašně rychle a silně a… a nic se vám nestane. Všechno se dobře poskládá a zasune a zbrzdí tak jak má a tak, že se nic neutrhne.
Protože ta ruka je na to dělaná.
