Lidské tělo má dvě nohy a dvě ruce, takže se dá dělat, hm, omezené (fakt jsem to řekl, omezené ?) množství věcí.
Podívejte se na obrázek v záhlaví (rok 1610, Ridolfo Capo Ferro, Gran Simulacro dell’arte e dell’uso della scherma).
Je to krásná ilustrace výpadu s rapírem, italská škola šermu. Přední ruka je pokrčená, protože když chce šermíř píchnout a zapíchnout, to potom potencionálně ruku propne. Potřebuje tam sílu, proto jí nechá pokrčenou.
Tělo je vytočené do strany, aby se minimalizovala možnost zásahu, soupeři se vystavuje menší plocha.
Druhá ruka, zadní, slouží jako protirovnováha té zbrani. Logicky, zbraň něco váží a když s ní máchám, nechci přepadnou dopředu, takže si pomáhým zadní rukou udržet těžiště.
Sportovní šerm už to může mít maličko jinak, tam nejde o to “probodnutí”, ale jde o zásah. Takže chceme maximalizovat dosah, takže se ruce více propnou .
Podle mistra meče Roberta Waschka se dříve tancovalo na francouzském dvoře s mečem, jenom časem ten meč zahodili, ale principy pohybu zůstaly. Rovnováha druhé ruky, současný pohyb obou rukou kolem osy těla (opět rovnováha) atp. a vzniknul balet a pak možná i moderní tanec.
Nejsem odborník ani na šerm, ani na balet, ani na moderní tanec. Vlastně vůbec nejsem odborník :), jenom se koukám a porovnávám.
A teď Virabhadrasana II, tj. bojovník z jógové praxe.
Podobá se to spíše pozici moderního šermu (propnuté ruce), ale nelze tam přehlédnout ani vytočení trupu, ani záměr zadní ruky, ani rozsah pohybu. Ta pozice n2jak vznikla a je dost dobře možné, že ji nikdo “nevynaleznul”, aby vám protáhl ramena a kyčle, posílil stehno a zlepšil stabilitu, ale protože šermoval a věděl, že díky šermu má dobře silné nohy, uvolněné kyčle a mobilní ramena.
Tak až to budete příště cvičit, vzpoměňte si na původ a důvod té pozice – trup je vytočený kvůli omezení zásahu, ruka je vzadu ne kvůli tomu, že “propojuje minulost s budoucností” (zadní ruka je minulost, přední je budoucnost, fakt jsem to takhle jednou slyšel), ale aby šermíř nepřepadnul, když má v ruce meč.
