Buďte divní…

Jak dlouho odkládáte problém ? Kdy začnete cvičit, když vás bolí záda ? A proč ne hned ? Jako hned teď ?

Dnes jsme měli takovou velkou rodinnou oslavu, kde se sešlo vcelku hodně lidí, aby společně blahopřáli k jubileu jedné babičce. Oslava to byla dlouhá, asi 8 hodin jsme tam byli a já už nevěděl, jak mám sedět (a co mám dělat). V pravidelných intervalech jsem začal odbíhat ven, kde jsem rozhýbával zápěstí, učil synovce a neteře dělal dřepy na jedné noze, točil rukama a tak. Prostě normálka :). Je mi srdečně jedno, co si kdo o mně myslí, vím, co potřebuji a to se snažím v rámci možností dělat. Kdybych neměl rozbité zápěstí, tak tam stojím ve stojce a počítám do 60ti.

Po mnoha hodinách, kdy všichni většinou sedí, jedí a pijí,  jsme se šli ven fotit a jeden můj příbuzný, který má problémy se zády si lehnul na zem, dlažba nedlažba, světlá košile, nesvětlá košile a jak se rozhýbávat ztuhlou páteř. Je to takový svéráz :). Dost přítomných se začalo smát, ukazovat si na něj, vrtět hlavou, cože to dělá v těch svátečních šatech a vždyť se ušpiní.

A já si tam dřepěl kousek stranou, pozoroval jsem to a musím říct, že v tu chvíli mi on jediný připadal normální. Stejně jako já – mám problémy, vím, že to musím řešit a budu to řešit. Spousta ostatních má taky problémy – tu rameno, tu bederní páteř, tu svaly jako ze železa (ale bolí skoro pořád), ale nikoho nenapadne, když ho bolí záda s sebou švihnout na zem a prostě to začít řešit. Teď hned. Jako teď hned.

Ještě tam byla další, pro mojí náturu normálnější skupinka – děti. Za těch 8 nebo kolik hodin nahopkali spoustu na trampolíně, lezli po zdi, začali krást soudedovi angrešt, hráli si na honěnou, hráli si na schovávanou, občas se někdo rozplácnul, postupně se dal dohromady a zase začal běhat a skákat a hrát si. V pauzách do sebe nasoukali kus dortu a zase odběhli. Příště si vezmu jiné kalhoty a budu běhat s nimi.

U dětí je to brané jako normální – běhají, skákají, rozplácnou se po zemi. U dospělích je v pořádku chodit rovně, klidně a po většinu času sedět, občas vstát a zase si sednout, mezi tím pít a jíst.

Buďte divní a možná ne úplně normální. Jak říká Ido :“Normální je Homer Simpson“.

Autor: Petr Růžička

Jsem fyzicky aktivní celý svůj život, začal jsem se pohybovat před 44 lety a zatím se nezastavil. Od roku 2015 jsem součástí Ido Portal Mentorship Programu. Jejím cílem je vzdělávat se přímo od Ido Portala. Pořádám semináře, naučím vás online stojku. Vedu pravidelné hodiny pohybových dovedností a sám se hodně učím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *