Bulharská škola

Výborné dokumentární video o tzv. „Bulharský systém“, tréninkovém přístupu, který dal Bulharsko na vzpěračskou mapu. Trenér  Ivan Abadjiev byl tvrďák, říkalo se mu taky řezník…

V principu

  • několik tréninků denně
  • víceméně vždycky se snažíte jít na maximum, žádný deload
  • kdo se zraní, nesedí na straně. To je pro slabochy. Prostě najděte cestu, jak makat dál
  • Zranění je součást celé „hry“. Prostě se to děje
  • Diamant vzniká tlakem
  • Kdo je slabej, odpadne
  • To, jak se cítíte je irelevantní

Není tajemství, že Idova „Ido Portal Method“ se hodně podobá tomu, co dělal „řezník“ – dělá to jinak, má to svojí cenu, ale taky výsledky.

 

Autor: Petr Růžička

Jsem fyzicky aktivní celý svůj život, začal jsem se pohybovat před 44 lety a zatím se nezastavil. Od roku 2015 jsem součástí Ido Portal Mentorship Programu. Jejím cílem je vzdělávat se přímo od Ido Portala. Pořádám semináře, naučím vás online stojku. Vedu pravidelné hodiny pohybových dovedností a sám se hodně učím.

7 komentářů u „Bulharská škola“

  1. Diamant vznika tlakem <3 O vikendu jsem doma drel fyzicky jako kun, oboje – silovy zahul i kardio, kazdy vecer totalne grogy. To byly moje 2 "rest days" v silovem treninku 😀 Vzpomnel jsem si na Tvoje clanky o fitness pracujiciho muze, nebo jak to bylo… 😉

  2. Dává mi to smysl jen potud, pokud se chce člověk stát šampionem a vidí v tom smysl svého života. Přežijí jen ti nejzarputilejší, nejodhodlanější…
    „Kdo je slabej odpadne“ – zní to mužně. Ale mně tenhle princip praktikovaný v hodinách tělocviku zničil vztah k pohybu. Na dlouhá léta (přesně na 25 let) mě uzavřel do přesvědčení, že pokud si chci zachovat lidskou důstojnost, nesmím se hýbat.
    Takže tomuto se podobá „Ido Portal Method“?

    1. No ano i ne. Můžeš takhle vychovat pár šampiónů a dost lidí při tom zároveň zlikvidovat. Nebo a to je zajímavější – podívat se na to, co člověk zvládne. Kdy. Za jakých podmínek. Proč. Naše schopnosti a možnosti jsou mnohonásobně vyšší než to, co si myslíme. Pokud se na to podíváś jako na na fitness pracujícího člověka – 3xtýdně 20 minut je prostě málo. Dokážeš, když chceš nebo kdyź musíš mnohem víc. Bude to mít svojí cenu – ale to má v životě všechno. Pokud chceš udělat shyb na jedné ruce – tak to nedokážeš s “normálním” přístupem. Stojka na jedné ruce – to nejde s “normálním“ postupem. Jestli máš v nepořádku záda – 2xtýdně 15 minut strečink – to neudělá možná vůbec nic. Každý den 60 minut vln s páteří – to můźe člověku změnit život.

      1. Právě Petře že mi přijde, že tenhle přístup víc lidí zlikviduje. Vykřesá pár diamantů, ale ostatním zničí zdraví („kdo se zraní, nesedí“) nebo sebevědomí („kdo je slabej, odpadne“). Ale tys to tu asi nedával jako odstrašující příklad.

        O tom, že toho dokážeme víc, než si myslíme, žádná. Ale tímto způsobem? Ve svém okolí mám člověka, který je šampionem i člověka, který kvůli velké tréninkové zátěži přišel o zrak. Dopředu nikdy nevíš, kterým z nich se staneš. Jsi slaboch ve chvíli, kdy ti tělo říká, že máš brzdit, a ty jej poslechneš? („To, jak se cítíte je irrelevantní“)

        A docela mě vyděsilo, že to přirovnáváš k Idově metodě. Opravdu je to podobné?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *