Jednou žil byl jeden super sportovec – hrál tenis, dělal bojová umění, jezdil na kole, velmi studovaná osoba.
Svalnatej, schopnej a totálně zrušenej. Jak zrušenej ? Jeho klouby vykazovaly velkou míru poškození. Není divu, když trénoval 10 hodin denně.
Ale mělo to háček – ty klouby měly artrózu, to ano. Ale ne tam, kde je používal, tj. nebyly opotřebené a zničené v drahách a pohybech, které trénoval.
To poškození bylo v místech, drahách a cestách pohybu, kde se kloub nepoužíval.
Kloub je živá tkáň a vyživuje ho pohyb. Jestli ale některých pohybů děláte hodně a jiných málo, vznikne nerovnováha. Něco tělo upřednostní a něco ne.
Ale klíčová informace je – to poškození vzniklo nedostatkem pohybu, ne přebytkem.
Jestli děláte nějaký sport, tak je vysoce pravděpodobné, že něčeho máte hodně a něčeho málo. Stejně tak, když cvičíte tu „jednu“ správnou variantu nějakého pohybu. Budete preferovat určité úhly, dráhy, náklony…
Což povede k tomu, o čem píšu nahoře – poškození z nepoužívání.
…
…
…
Už chápete, proč mám rád všestranost, hodně dovedností, varianty a pestrost, zkoušet a trénovat „nesprávné“ pohyby v „nesprávných“ úhlech ?
