Nemám moc energie, ani chuť cvičit. Přesto jsem dneska přišel na další důležitou věc u tréninku stojek.
V současné době cvičím, skoro každý den, tzv. flags, vlajky ve stojce. Uděláte stojku, roztáhnete nohy a přenesete váhu na jednu ruku, nohy se otočí na tu samou stranu. pak se dokymácíte doprostřed a znovu na druhou. Video jsem sdílel tady.
No a dneska mi to nejde, pořád mi to nejde a najednou „lup“ – něco mi došlo a udělal jsem další dvě opakování. Je to pořád relativně nový cvik, dělám ho chvilku (pár týdnů), ale tím neustálým opakování člověk nachází menší a menší detaily, které zapadají do skládačky toho cviku.
Je to jako když začnete běhat. Nejdřív to nejde. Pak to jde trochu líp. A za tři měsíce najednou běháte mnohem lépe. Myslíte si – mám lepší srdce. Mám lepší plíce. Moje kondice je na lepší úrovni.
A ono trochu ano, ale hlavně jste se naučili lépe běhat. Neunavit se tolik, jinak pokládat nohy, jinak je zvedat.
Je velmi důležité cvičit základy, základní cviky. Ale na druhou stranu člověk potřebuje posun a další, jemnější dílky do celého puzzle. Potřebuje nové cviky. Moje „flags“ ještě dlouho nebudou dokonalé, ale dokonalá není ani moje stojka. A nikdy nebude.
Pokud chcete vylepšovat jeden, dva, tři cviky donekonečna – prosím, to je vaše cesta. Ale můj cíl může být stojka na jedné ruce (možná, sám nevím :).
A pro stojku na jedné ruce je stojka na dvou „jenom“ mezikrok, jenom další cvik po cestě. Stejně jako flagy.
Potřebuju je, potřebuju je nutně zvládnout na decentní úrovni. Každodenní dril mi ukáže důležité detaily a uvědomím si hodně věcí. Tělo to pochopí.
A pak je čas jít dál a cvičit něco nového.
