Vedli jsme s Michalem Štefkem filozofickou rozpravu o externí a interní rotaci.
Externí evidentně zpevňuje – přibližuje klouby k sobě, stahuje člověka jak svěrák a tím umožnuje lepší propojení, generovaní sily, stabilitu. Zmenšuje člověka. Když začnete točit ramenem ven, otočí se pažní kost ven, zároveň se vytočí loket, předloktí – a člověka to tak jako „stahuje“ dovnitř, dohromady. Při demonstraci síly uvidíte externí rotaci – pozved, klik, shyb. Když něco taháte k sobě. Všude „zapakujete“ klouby, jak to nazývá Pavel Tsatsouline. Ale je to jenom jedna strana mince.
Interní rotace naopak rozpadá tělo na kusy, uvolňuje, povoluje, oddaluje jednotlivé kusy od sebe. Je asi vhodná pro rychlost. Při smeči ve volejbale, v tenise, při úderu v boxu nebo v karate – interní rotace. Externí tam nefunguje a nedává smysl.
Takže interní i externí milý Watsone.
