V knize „Labyrint pohybu“, což jsou v podstatě rozhovory s profesorem Pavlem Kolářem, je super hláška.
Je to něco v tom smyslu, že funkce definuje orgán. Ne naopak. Tj. pokud váš mozek nebo vaše tělo dneska něco neumí, tak to neznamená, že to nejde. Že to nikdy nebude umět. Orgán, mozek, se přizpůsobí funkci. Adaptuje se. Takže „navalíte“ nějakou úlohu, kterou neumíte a postupně se orgán předělá. Prostě se to naučíte.
Může jít o šachy, žonlgování nebo stojku. Ale do určité míry – jde všechno.
Často mi studenti říkají „…já neumím žonglovat…“. Umíte. jenom nechcete. Dejte mozku (nebo svalu) důvod se měnit. Dostatečné množství stimulace. Čas. Hodně času.
A on se změní. A nebo ne…
Takže si pamatujte – orgán je definován funkcí. Ne naopak…
Mimochodem – tu knihu doporučuji všema deseti.
