Ideomotorický trénink

Ideomotorický trénink (představa pohybu) už je dnes celkem známá tréninková metoda, využívaná především vrcholovými sportovci hlavně u technických disciplín.

U ostatních, rozuměj nás normálních, už to tak běžné není a přitom je to mocný, mocný nástroj.

O tom, jak je náš mozek fascinující věc a síle myšlenky, představy tu už padlo několik příspěvků. Už jen to, že náš mozek tak úplně nerozlišuje mezi skutečností a představou (co je to vlastně skutečnost, že…), na čemž je ideomotorický trénink založen, skýtá netušené možnosti.

Btw. je vtipné, že zatímco tato metoda je veřejně uznávaná a akceptovaná, tak když se začneme bavit o využití vlastně úplně stejného principu například v léčení, tak to fuj a rychle pryč, to je pak už jenom pro ty divný lidi, co nosí batikovaná trika a nebo vegany 🙂

O veganech se teď ale bavit nechci. Jak využít ideomotorický trénink v pohybové praxi? Těch využití je milion.

Já osobně ho používám ve dvou případech…

První případ je, když trénuji něco hodně technického. Například stojku. Tam se soustředím na jednotlivé detaily, součástky a jejich pospojování a zároveň využívám toho, že zatímco v reálu vydržím ve stojce cca minutu, tak v hlavě to dám, jak dlouho chci, což se hodí.

Druhý případ pak je u hodně silových věcí (například shyb na jedné ruce nebo klik ve stojce) protože tam je člověk logicky ovlivněn fyzickými limity a nemůže udělat moc opakování. Takže zatímco normálně v tréninku jich dám pár, tak v hlavě jich můžu nadělat stovku za večer.

To, co chceme, je hodně. Hodně často, hodně opakování. Pak se může něco stát, změnit.

…..

Horolezec, který se pokouší zdolat novou cestu, ji má ve své hlavě už vylezenou tisíckrát. Boxer svede bitvu se svým soupeřem stokrát, dřív než vůbec vstoupí do ringu…

Autor: Petr Vojtíšek

Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu. Zobrazit archiv autora: Petr Vojtíšek