Kafe volume 2.0

Nedávno jsem se vás ptal, jak pijete nebo nepijete kafe (tady), a jak jsem čekal, odpovědi byly velice různorodé. Dlouhou dobu mi vrtalo hlavou jak to, že kafe na každého působí jinak. Někomu je z něj špatně, někoho nakopne, někoho uvolní a někomu třeba nedělá vůbec nic. Dnes mám pocit, že jsem tu odpověď konečně našel a tak se pokusím o ní s vámi podělit.

Podle mého výzkumu to vypadá, že kafe je dobrým indikátorem činnosti štítné žlázy.

Kafe je silný metabolický stimulátor a kofein v něm obsažený se může chovat jako štítná žláza a tím zvyšovat rychlost metabolismu a oxidaci cukru, čímž se stává velice zdraví prospěšným. Navíc obsahuje skupinu vitamínů B a hořčík a pomáhá inhibovat vstřebávání železa po jídle, kde je ho hodně (maso). Stručně řečeno, to chceme. Samozřejmě to ale není tak jednoduché.

Aby totiž kafe plnilo tuto zdraví prospěšnou funkci, je zapotřebí určitého vnitřního nastavení vašeho těla.

Když pijete kafe, kofein stimuluje váš metabolismus a k tomu využívá glukózu ve vašem krevním oběhu. Problém přichází v momentě, kdy náš metabolismus nedokáže poskytnout dostatek paliva (glukózy) pro tuto stimulaci. V tu chvíli nastupuje stresová reakce vašeho těla, která má za úkol zvýšit množství krevního cukru. To konkrétně znamená uvolňování glykogenu z jater pomocí adrenalinu a glukagonu a posléze i  proteinovou přeměnu na glukózu, pokud játra potřebují ještě pomoci. Tuto konverzi bílkovin na glukózu pak řídí kortizol (stresový hormon).

Nechci vás tu zahltit biochemií, takže co to znamená konkrétně. Pokud si dáte kafe a nemáte v tu chvíli v krvi dostatek cukru (např. kafe na lačno), pak tělo začne využívat (pro zmíněný proces stimulace) glykogen z jater pomocí aktivace adrenalinu (takové to nakopnutí). Pokud je pak glykogenu v játrech nedostatečné množství (příliš velká dávka kofeinu nebo jednoduše nedostatečné množství glykogenu v játrech), pak nastupuje na pomoc kortizol a pomůže játrům konverzí bílkovin (to už pak může být blbá reakce- třes, zima, úzkost).

Tak, a v čem je problém.

Problém je v tom, že aby kafe plnilo svoji zdraví prospěšnou funkci, kterou jsme si zmínili na začátku, tak nechceme stresovou reakci. To znamená vyplavení kortizolu a ani adrenalinu. Chceme tedy ideálně pít kafe, respektive přijímat kofein, s jídlem nebo těsně po jídle, kdy v jídle obsažené bílkoviny, sacharidy a tuky (ideálně nasycené) zpomalují vstup kofeinu do krevního oběhu, což poskytuje čas tělu na jeho metabolizaci. Zároveň chceme souběžně přijmout i nějaký typ cukru (cukr, med, mléko nebo smetana), abychom se vyhnuli nízké hladině cukru v krvi a následné stresové reakci (adrenalin, kortizol).

Co nám tedy z toho vychází? Pít kafe ideálně při jídle nebo hned po jídle a dát si do něj nějaký typ cukru. Buď přímo cukr nebo med, mléko či  smetanu.

Závěrem ještě poznámka k tomu, co jsem psal úplně nahoře. Proč je kafe dobrým indikátorem činnosti štítné žlázy.

Pokud jste totiž hypothyroidní (nízká činnost štítné žlázy), pak máte nejen nízkou hladinu cukru v krvi, ale především v játrech. Při požití kávy (kofeinu) pak dochází okamžitě ke stresové reakci a to přímo vyplavením velkého množství stresového hormonu kortizolu. To má za následek nástup třesu, pocení, zimy, úzkosti, neschopnosti se soustředit a celkově takových těch divných pocitů. Je to tedy celkem dobrý test vaši štítné žlázy.

To, co chcete po vypití kávy je klid, soustředění, motivace, teplo a stabilní energie (žádný nakopnutí).

To je důvod, proč každý reaguje jinak na pití kávy. Někomu holt nefunguje dobře štítná žláza, někdo pije kávu na lačno, někdo jí pije moc nebo moc silnou, atd. Zkuste se zamyslet, jak a kdy jí pijete vy a zda vám dává to, co by měla.

A ta odpověď na věčnou otázku, zda je kafe zdraví prospěšné nebo není, se teď přímo nabízí…to záleží 🙂

Pozn. Jak jsem psal v tom minulém příspěvku, že se mnou kafe dříve dělalo různé psí kusy…dnes piji kafe téměř denně a dělá mi moc dobře.

Autor: Petr Vojtíšek

Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu. Zobrazit archiv autora: Petr Vojtíšek