Na seminářích učím několik variant pohybu po zemi, různá plazení, lezení a hopkání. Na pravidelných hodinách toho děláme ještě víc. Variant znám desítky, ale… ale…proč to vůbec děláme ? Já jsem se s tím poprvé setkal na
Idově semináŕi, kdy mi jeho přístup (a schopnosti) vyrazily dech. Nebylo to jenom lezení po čtyřech, byla to celá řada různých variant a možností pohybu různým směrem.
Proč nezůstat u „normálního“ tlapkání po všech čtyřech po zemí jako to dělá malé robě ? Protože nejsem malé robě :), ale hlavně…
Inu, důvodu je mnoho, ale dneska bych rád citoval chlapíka jménem Paul McIlroy :
„Síla se nebuduje, síla je Vám daná.“
Myšleno – už jí máte, jenom o tom (zatím) nevíte.
Paul je velmi schopný a silný chlapík, doporučuju si ho někdy nastudovat.
Zpět k lezení – proč ? Protože ty pohyby v nás už někde jsou. Jenom o tom (zatím) nevíme.
Stejně jako síla, kterou už máme a musíme jí podle Paula „jenom“ najít, tak ty lokomoční vzory … jako když to člověk znovu objevuje.
Možná je to způsobeno evolucí, možná něčím jiným, ale máme toho v sobě někde „zakódováno“ hodně.
A stejně jako Michelangelo jednou řekl :“Viděl jsem v mramoru anděla, tak jsem tesal, až jsem ho osvobodil“, stejně tak tady – musíme to ze sebe vytesat…
V úterý mi jeden žák řekl, že to jak lezeme udělalo pro jeho běh víc, než dalších naběhaných 5000 kilometrů. Nedokážu posoudit, protože nijak extra neběhám, ale poslouchá se to dobře 🙂
P.S.
V Idově manuálu je přes 1200 vzorů podobných vzorů pohybu.
