Čtu velice zajímavou knihu o BJJ a tenhle fakt mě velice zaujal.
Jigoro Kano, takto tvůrce moderního judo, odstranil z jujitsu techniky, které se nedaly provádět bezpečně a naplno na soupeři, který se brání. Tj. cokoliv, kdy by soupeř mohl utrpět zranění při každodenním tréninku šlo stranou. Takže všechny ty „smrtelné“ věci jako píchání do očí, útoky na genitálie, trhání obličeje, škrábání a kousání atd. Všechny tyhle věci jsou potencionálně velmi nebezpečné, ale jak je trénovat? Blbě. Trénovat to nejde.
Jirogo Kano jako základ svého učení udělal sparring, každodenní souboje, takže musel vyloučit něco, co druhého dokáže zranit. Ale tím, že ty ostatní techniky mohli trénovat naplno, dokázali se je velmi dobře naučit a potom je použít. Relativně brzo jeho bojovníci zametli podlahu s každým, kdo se jim postavil (než tedy přišel Mataemon Tanabe a ukázal na velkou slabinu Kanova juda, ale to je na jinou pohádku).
Chápete ten paradox? Odstraníte nebezpečné techniky a vytvoříte tím mnohem lepší bojovníky, než když je budete učit tajné a zakázané techniky.
