Když má člověk nějakou slabinu, tak se to v angličtině označuje jako „chink in the armour“ – volně přeloženo asi jako „mezera v brnění“.
A když už tu mezeru najdete, můžete s ní začít pracovat, opravit jí. Na to brnění „navařit“ destičku, aby tam už nebyla díra, kterou by mohlo dojít ke zranění. A pak najdete další díru a zase jí zacelíte. A další a další. A časem je ta vaší zbroj k nepoznání – samé zalátané plechy, kus plechu tu, kus tady.
Tak se jednoho dne rozhodnete a celé to železářství roztavíte a necháte si ukovat zbrusu nový kovový obleček.
Problém je ten, že tohle jde se skutečným brněním. Ale pokud mluvíme o chybkách a slabinách vašeho těla – tu chybí síla, tam zase mobilita, tu dojde ke zranění… Tak postupně na všech chybách pracujete, trpělivě „opracujete“ všechna zranění – kosti srostou, šlachy a svaly taky, ale tak trochu problém je s tím, že to už nejde vyměnit. Ať chceme nebo ne, postupně se to naše brnění poškrábe a jedna záplata se bude vršit na druhou.
Tak s tím počítejte, ať opravíme, co opravíme – stejně dopadneme jak IronMan verze 0.5 po bitvě.
