Vezměme v potaz následující pokus – vezmete myš a stříknete jí do klícky citrónovou vůni. A pak jí do dna té klece pustíte elektrický proud. Takže citrónová vůně se rovná bolest a trápení. Chvilku je takhle mučíte.
Pak je vyndáte, oni normálně fungují a časem mají malá myšata.
Pa myšata vyrostou a jsou znich velké myši. Stříknete jim do klece citrónovou vůni a… A druhá generace myší začne panikařit, běhat kolem dokola a vůbec jsou úplně hotoví. A nevědí proč.
Nějak, neznámo jak, se to spojení přeneslo z rodičů i na děti.
Jestli to bude pokračovat netuším, ale člověk si musí položit otázku – co všechno mi předali moji předkové, o co já vlastně možná ani nestojím, popř. absolutně netuším, co mám hledat, proč se někdy chovám, jak se chovám atp.
Neskutečné záhady, které možná pomohou rozkrýt rodinné konstalace a podobné kratochvíle, každopádně to, jak se to přenáší z jedné generace na druhou mi přijde neskutečný.
To https://uploads.disquscdn.com/images/e6daf33bcb9cd7b8e85993ec8612b2d27d384c040582f36847ae724bf21778b7.jpg mi trochu pripomenulo toto, zaujimave.
jojo, to je taky dobry,ale to je vicemene naucene chovani. fakt, ze se to dostalo pres “mateske mleko”, je jina vec 🙂