Pokud přijmeme fakt, že pohyb je všechno a ne pouze vyjádření externího projevu objektů, pak nelze mluvit o nedostatku pohybu.
Naopak se často hýbeme příliš a především neefektivně. Plýtváme zbytečně energií a výsledkem je, že jsme unavení a na samotný pohyb v klasickém slova smyslu (externí) nám energie chybí.
Nutíme naše tělo i duši plýtvat energií na vypořádávání se s problémy, které se na ně valí v důsledku našeho životního stylu. Špatně jíme, moc nebo naopak málo. Špatně a moc dýcháme. Jsme neustále ve stresu, řešíme nepodstatné věci (pohybujeme se celý den v beta rytmu). Posloucháme špatnou hudbu, která nás neharmonizuje, ale naopak rozlaďuje. Zahlcujeme náš mozek špatnými a zbytečnými informacemi, atd.
Představte si kolik pohybu na všech úrovních, od buněčné přes biochemickou až po systémovou, způsobí jeden pořádnej nášup v nějakém rychlém občerstvení. Co všechno se musí dát do pohybu, aby se vaše trávicí soustava vypořádala nejen se samotnou potravou, ale hlavně i se všemi těmi toxiny. Žaludek s kyselinou, tenké střevo s imunitním systémem, hormony, neurotransmittery, enzymy, jednotlivé buňky…
To všechno, a mnohem víc, je pohyb, který se v nás děje, zatímco sedíme u počítače. Tolik pohybu…tolik zbytečného pohybu, který nás vyčerpává.
Není pak divu, že místo procházky radši volíme gauč.
Autor: Petr Vojtíšek
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat.
Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal.
Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
Zobrazit archiv autora: Petr Vojtíšek