Narazil jsem na velmi zajímavou věc – pokud vezmeme počet buněk v lidském organizmu a počet buněk u slona, slon jich má mnohem víc. To je vcelku jasné. A pokud máme pravděpodobnost poškození nebo mutace buňky u člověka XY%, tak pravděpodobnost toho samého u slona by měla být násobně vyšší, protože má násobně víc buněk.
Jmenuje se to Peto’s paradox.
Takže pokud má každá buňka šanci stát se buňkou, co se zblázní a stane se buňkou rakoviny, tak jak to, že slon, velryba, žirafa nebo hroch neumírají hromadně na rakovinu? Evidentně má příroda nástroje, jak to zajistit. Pěkná přednáška na TEDu zde.
Víme toho pořád strašně málo…
Look deep into the nature and you will understand everything better:)AE
…protoze nejedi maso? Kdyz jsme byli s nasim psem u veterinare (prave s rakovinou), tak rikal, ze u psu a kocek se vyskyt rakoviny za poslednich par let nekolika nasobne zvysil. Ale treba u koni ji nevidel ani jednou.
Ne to je blbost. Psi dychani hodne sracek u zeme a z aut (ve meste) a hlaven jsou udelani na maso. Moje známá má psa, co zrak granule a byl takovém podívej a pak ho přepnuli na maso a totálně se zregeneroval – jiná srst jiný oči jiné zuby… Každý pes je vlk a vlčí nezerou tofu.