Nadmořská výška

Existují studie, které tvrdí, že lidé ve vyšších nadmořských výškách se dožívají vyššího věku a mají nižší výskyt rakoviny než ti, co žijí v nízkých.

Údajně se lidé žijící na horách dožívali a dožívají klidně 130 až 150 let.

Nějakého Peruánce prý jednou přitáhli do USA jako atrakci, protože podle záznamů mu bylo 187 let. Chvilku ho tam předváděli a po pár týdnech ho pak poslali zpátky do Peru, kde krátce na to zemřel. Nebo jednoho Angličana, který celý život žil v horách na venkově, si král nechal přivést do Londýna jako celebritu, protože mu bylo 150let. Taky po chvíli umřel (Londýn- nadmořská výška kolem 30m).

Ruští vědci pak přišli se studií, kde nechali krysy několik měsíců ve vysoké nadmořské výšce a pak je vzali zpátky do nižší a ty krysy si sebou přivezli dvojnásobný počet mitochondrií, než měly předtím. Což je docela masakr. Nejen, že díky tomu byly dvakrát tak efektivní a měly dvakrát tolik energie (mitochondrie produkují energii), ale navíc jim to vydrželo až do konce života. Nevím teda, jak dlouho žijí krysy, ale i tak je to dost zajímavé.

Ti samí rusové pak spáchali ještě jeden pokus. U krys uměle vytvořili rakovinu. Polovinu jich pak nechali v nízké nadmořské výšce a druhou vzali do vysoké nadmořské výšky (5000m). Z té první dolní skupiny umřely všechny, zatímco z té druhé vysokohorské se 50% spontánně vyléčilo. Jen tak. Žádná chemoterapie, hladovění nebo jedlá soda.

Příčinou toho všeho je prý zvýšení koncentrace CO2 v krvi (Petr o tom už napsal super článek), ke které ve vysokých nadmořských výškách dochází.

Takže příští dovolená na horách?

Autor: Petr Vojtíšek

Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu. Zobrazit archiv autora: Petr Vojtíšek