Ne děkuju, vodičku

Včera jsem byl se svojí dcerou v restauraci, kde jsem měl nějakou schůzku. Dal jsem si něco malého k jídlu a čaj.

Pak se slečna servírka zeptala Rozárky :“Co si dáš zlatko?“.

„Vodu prosím.“

„A nechceš horúcú čokoládu? Nebo limonádu?“

„Ne děkuju, vodičku.“

Děti často pijí různé sladké hrůzy. Nedávno jsem byl v jedné parkour tělocvičně a jak jsem byl nadšený z toho, co tam asi 30 kluků ve věku od tak 8-25 dělalo (skákali, šplhali, přeskakovali, zkoušeli a kopírovali jeden od druhého), tak jsem se úplně vyděsil, když jsem viděl co pijí.

„Mami potřebuju energii“ ozvalo se za námi a asi 12-letý klučina napřahoval ruku k rodičům. A dostal RedBulla. Asi běžná praxe, protože za chvilku dva další kluci doklusali k baťůžkům a vyndali něco podobného, s uspokojením otevřeli plechovky a vypili těch pár dávek kofeinu a hromádku kostek cukru. Nemyslím, že je to v parkouru bězné – nebo?

Ano, děti pijí často sladké hrůzy. Ale jde to i jinak.

Moje dcera jí občas sladkosti a občas pije mošty. Ale nejvíc pije vodu. Protože doma pijem vodu.

„Ne děkuju, vodičku.“

Autor: Petr Růžička

Jsem fyzicky aktivní celý svůj život, začal jsem se pohybovat před 44 lety a zatím se nezastavil. Od roku 2015 jsem součástí Ido Portal Mentorship Programu. Jejím cílem je vzdělávat se přímo od Ido Portala. Pořádám semináře, naučím vás online stojku. Vedu pravidelné hodiny pohybových dovedností a sám se hodně učím. Zobrazit archiv autora: Petr Růžička