Plavací reflex

Plavací reflex se projevuje, když dítě ponoříme obličejem dolu do vody. V tomto případě kojenec automaticky zadrží dech a začne provádět koordinované plavací pohyby. Dochází také k zavření očí a úst, zúžení cév, zpomalení tepové frekvence (až na 50% původní frekvence) s cílem šetřit kyslík. Délka reakce je ve většině případů kolem 10 – 15 sekund.
Plavací reflex můžeme pozorovat od věku kolem jednoho měsíce a vytrácí se ve věku kolem čtyř měsíců. Je jedním z reflexů, které byly důležité v dřívějších fázích vývoje lidského druhu a dnes je jeho praktičnost přinejmenším diskutabilní.

Tolik wikipedie. Pro mě bylo vždy potápění forma meditace a ztišení, když se zanoříte pod vodu a najednou je takové ticho a prostě si lítáte v prostoru. Přesně jak ukazuje toto hypnotické video:

Nedávno mě kamarád vzal na lekci freedivingu a pokud bych měl někomu doporučit v rámci movementu, nějakou relaxační praxi, tak by to byla právě statická apnoe. Navlečete se do neoprenu, který vás nadnáší, nádech a maximální relax, aby jste co nejméně plýtvali kyslíkem. Pak se to vše odvíjí od vaší plicní kapacity, míry uvolněnosti a míry odolání nádechu, ale ten pocit klidu, než se to stane je božský. Doporučuju všem. Celkem mě překvapilo, když jsem bez nějakého tréninku dal 3 minuty, je to sice daleko za výkonem mého kamaráda, který má rekord něco přes 6 minut a 4 minuty se dokáže procházet po dně plaveckého bazénu, ale i přesto mě to překvapilo.

Stejně jako tahle holčička. Lidské tělo mě asi nikdy nepřestane fascinovat, čeho všeho jsem schopni se naučit, nebo si možná rozpomenout, znovurozvinout a už v tak útlém věku. Co je ještě zajímavé je schopnost naučit se čistě vidět pod vodou, schopnost ovládat svoji čočku a stahovat zornice, jak se zmiňují (od 9:45) v tomto dokumentu.

Autor: Michal Štefek

Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *