Nedávno jsem vedl celkem zajímavý rozhovor se známou o jídle a stravování.
Kromě toho, že jsme se shodli na tom, že čím víc víme a čím víc se v tom hrabeme, tím víc víme, že nic nevíme (ostatně jako se vším), tak zároveň jsme došli k jednomu, pro mě, zajímavému závěru.
A to, že často než na samotném celkovém množství toho či onoho, záleží většinou na poměru toho onoho s něčím.
O tom, že aminokyseliny musí být vůči sobě v nějakém poměru, aby to fungovalo, se tak nějak už obecně ví. Poměr proteinů, tuků a sacharidů se řeší neustále. Poměr živočišných tuků k rostlinným, jednoduchých cukrů k sacharidům…Poměr hormonů a jejich rovnováha už se taky začala brát v potaz. Poměr draslíku k sodíku je celkem známá věc. Ale co třeba vápník k fosforu nebo vápník k magnesiu? Nebo železo k mědi? Poměr vitamínu A a vitamínu D, NAD+ a NADH, T3 ku T4, tryptophan k B3 a všechny vitamíny B vůči sobě…a takhle bych mohl pokračovat do nekonečna.
Všechno je to o poměrech. Jedno k druhému a často ke třetímu nebo čtvrtému a zároveň se to všechno prolíná s dalšími vrstvami všeho možného.
Naše tělo je tak dokonalý a komplexní mechanismus, že nikdy nemůže fungovat zjednodušení typu, začnu brát multivitamín a jsem v pohodě nebo mám málo tohohle prvku, tak ho do sebe začnu ládovat horem dolem a všechno bude zase hezké (viz. google- 10 top potravin s největším obsahem…). To je prostě kravina, nefunguje to a často to udělá víc škody než užitku.
Jak to ale měřit? Jak zjistit, čeho mám k čemu málo nebo hodně…to je těžké a zatím asi i nemožné.
Chodit jednou ročně nebo měsíčně na krevní testy je k ničemu, protože to má výpovědní hodnotu nula. Chodit každý týden by asi už smysl mohlo dávat, ale pochybuji, že je někdo ochotný vysolit každý týden tři tisíce a navíc má známého někde v laboratoři, který by byl ochotný mu to ten každý týden měřit.
S Petrem jsme se jednou bavili o tom, že ideální by bylo mít apple watch, které vás párkrát za den píchnou (bezbolestně), naberou krev a do minuty budete mít výsledky všeho pěkně přehledně v nějaké aplikaci v telefonu. To zní krásně, ale bohužel je to stále ještě hodně vzdálená hudba budoucnosti.
Co tedy s tím? No…nic. Zkoušet, zkoumat, testovat nebo naopak se na to vykašlat a prostě to neřešit, protože to stejně nevyřešíte. Oboje dává smysl a každý, ať si zvolí podle svého.
