Nedávno jsem psal o predikci a našem mozku. Celé to téma je užasné – nereagujeme, ale predikujeme. Předvídáme budoucnost. A pak na to nějak reagujeme. A naše reakce se jasně liší v tom, jak dokážeme tu budoucnost předpovědět. Náš mozek doplňuje neustále informace o tom, co se stane a kdy a podle toho funguje zbytek našeho těla.
Když děláte krok a přenášíte váhu na nohu, máte představu, jak to bude vypadat. Jak bude tvrdý ten povrch – protože jdete po asfaltu. Ještě než ta noha dopadne, víte, co se stane. Když půjdete v lese, budete se chovat jinak. Ale když ten asfalt bude měkký jako mech? Chybička a v tu chvilku bude tělo fungovat jinak.
A když přijdete domu večer a očekáváte romantickou večeři a ono žena odešla do divadla a je tam párek? Máte představu, hotovou predikci v hlavě a pak záleží na tom, jak budete reagovat. O tom se hovoří i v „duchovních“ naukách – neumůžeš ovlivnit ostatní, můžeš ovlivnit jenom sebe. Jediné co můžeš změnit, je svoje vlastní reakce na to, co se ti děje. Nejde ovlivnit to, co se ti děje, etc. etc.
A trénink, vystavování se různým situacím vám zlepšuje tu predikci, budete vědět, co se stane. Čím víc situací začijete, tím lepší predikce.
Hm, co takový dřep, pozved a shyb? Super na sílu, ale co dál? Nic. Trochu chaotický trénink, nepředvítatelné situace, hry, instrumenty, práce s externími předměty (těžkými a lehkými), postřeh, rychlost… To zní trochu jako to, co děláme, Ido Portal Method.
Je to trénink na zlepšení predikce? Předvídání budoucnosti :)?
V tomhle článku je pěkná analogie – když vidíte jak se přibližuje auto a rozhodujete se, jestli přejdete, děláte přesně tuhle analýzu. Na základě rychlosti auta, zkušeností a vašich schopností si vlastně promítnete trajektorii toho auta, předvídáte kde bude. Předvídáte budoucnost.
Mám rád slovo predikce, ani nevím proč, na střední jsem ho slýchaval neustále od paní profesorky, co mě hodně naučila ve Společenskáých vědách a filosofii.
Celá tahle myšlenka nebo jak to nazvat byla pro mě napoprvé dost wooow moment…hodně o tom teď přemýšlím a dává mi to větší a větší smysl…
Mám rád jedno moto: „Nezáleží na tom, co se nám děje. Záleží na tom, jak na to reagujeme.“.
no jako…. zalezi na tom, co se nam deje 🙂