Když jsem ještě hrával hokej, stala se mi jedna ne úplně milá věc. Dostal jsem pukem do obličeje a výsledkem byla a stále je posunutá nosní chrupavka (nebo něco takovýho, už ani nevím). Prakticky to znamená, že do poloviny jedné nosní dírky mi ta chrupavka vevnitř trčí a dost mi tím stěžuje normální dýchání nosem.
Doktor mi sice říkal, že bych s tím měl jít na operaci, kde mi to srovnaj, ale já byl tvrdej hoch a rozhodl jsem se to tenkrát neřešit. Začal jsem prostě a jednoduše dýchat pusou. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že dýchat pusou není z mnoha důvodů úplně ideální, a tak jsem se začal v podstatě od znova zase učit dýchat nosem.
Nebylo to úplně jednoduché a trvalo mi to hodně dlouho, a doteď s tím mám občas problém ve spánku. Zaprvé jenom rozbít už ten zaběhlý stereotyp byla dřina a zadruhé, jak už jsem zmiňoval, tak nosem můžu dýchat tak nějak jenom napůl, což není úplně ideální.
Výhodou v nevýhodě možná bylo, že abych byl schopen normálně dýchat tím neustále napůl ucpaným nosem, tak jsem musel zvětšit svoji celkovou dechovou kapacitu, abych to takzvaně udýchal a naučit se dýchat víc povrchově a klidně, protože rychlé nasátí velkého množství vzduchu u mě nefunguje. Výsledkem je, že mi nedělá celkem žádný problém natáhnout jeden dechový cyklus třeba na minutu.
Druhou výhodou(no jak se to vezme) je to, že jsem hodně citlivý na jakékoliv změny, co se kvality dechu týče. Je velice zajímavé sledovat, jaký vliv má na náš dech cokoliv, co děláme. Pohyb, jídlo, psychika…všechno se vždycky nějakým způsobem do dechu promítne, akorát to možná nevnímáme a možná není špatný nápad to občas zkusit vnímat.
Já to vnímat musím, ať chci nebo ne a nějak jsem po čase usoudil, že pokud se mi po něčem dýchá lépe, tak mi to nejspíš prospívá více než to, po čem se moje dýchání zhorší. Asi to tak nemusí platit vždycky, nejsem žádný odborník, pouze výzkumník, ale rozhodně se to vyplatí občas sledovat, protože to může člověku ledacos napovědět.
