Existují dva typy lidí.
Ti, co řeší problémy hned, jak nastanou a ti, co se jim vyhýbají, dokud to jen jde a čekají, že se problém časem nějak sám vyřeší.
V životě chceme být spíše ten první typ, i když se nám to třeba ne vždy daří. Ale rozhodně chceme.
Proč pak ale, když přijde zranění při sportu či při cvičení, se z nás často stává dobrovolně ten druhý typ?
Vždyť je to stejný princip…
Mám problém a buď ho řeším (více pohybu, kompenzace, rehabilitace atd.) nebo čekám, až se vyřeší sám (nula pohyb, odpočinek, sádra atd.).
Funguje obojí, ale výsledek bude rozhodně jiný.
Autor: Petr Vojtíšek
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat.
Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal.
Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
Zobrazit archiv autora: Petr Vojtíšek