Dostal jsem mnoho dotazů, proč jsem věnoval tolik času rozvoji mobility. Proč jsem nezastavil půl metru před hlavou, v čem mě to limituje.
Otázka proč člověk něco dělá a tím pádem nedělá něco jiného je velmi důležitá, stejně jako odpověd.
Proč něco děláte ? Protože chcete. Protože můžete. Protože věříte. Protože si myslíte. Protože si někdo jiný myslí a my mu z nějakého důvodu věříme. Protože jste zvědaví.
Někde hodně hluboko ve vás je důvod, proč mít pěknou postavu, proč mít svaly, proč mít nohu za hlavou, proč umět stojku, proč něco a proč ne něco jiného. Nějaký algoritmus rozhodl a navedl vás na určitou cestu. Ale je možná jedno proč noha u hlavy a ne 2.5 BW pozved. Proč ? Proč cvičíte to, co cvičíte ? Protože vám sedí učitel ? Parta ? Styl cvičení ?
Než mi odpovíte, zamyslete se. Jaký je ten pravý důvod ? Co je ten pra-původ ?
Zdraví ?
Síla ?
Svaly ?
Bolest ?
Nebo nejistota, strach, slabost, ego ?
Na stejnou otázku, proč jsem začal před lety trénovat, bych mohl odpovědět něčím z té první skupiny, ale zcela jistě by ten pra-původ byl z té druhé.
Byl to hlavně strach a nejistota.
Dneska jsem si v určitých oblastech dost jistý, ale stejně chci, možná sám sobě, možná ostatním něco dokázat. Dokázal jsem už relativně dost, ale přes to – mám rád ladnost pohybu, obtížnost kruhů, hodinářskou přesnost stojky a výzvy Idových protahovacích protokolů (ne ty ne, ty nesnáším) – ale někde hluboko pod tím je něco jiného.
Jsem zvědavý, jestli to dokážu, ale ale hlavně – chci umět a dokázat se svým tělem víc. Proč ?
Proč ?
Proč vy děláte, co děláte ? Co je váš pra-původ ?
