Pokud se chcete zlepšovat, musíte, logicky, měnit trénink a zvyšovat zatížení. Ale ne úplně každý to chápe.
Pokud každý den cvičíte se stejnou váhou činky, třeba 10kg, přijde čas a to velice brzo, kdy potřebujete 10,5kg. A pak 11kg. A časem 15kg. Když budete pořád drtit těch 10kg, tak nejen že se nebudete zlepšovat, ale přijde doba, kdy se začnete zhoršovat. Těch samých 10kg, co vás na začátku rozvíjí, vám časem začne ubližovat, zhoršovat.
Připomeňme si jednu základní premisu – buď se zlepšujete nebo zhoršujete, není nic mezi, žádné udržování. Neexistuje žádná reálná udržba. Jenom nahoru nebo dolu.
Vezměte v úvahu ješte jednu věc – člověk stárne. Je možné, že se při stejné váze závaží (nebo obtížnosti nějaké dovednosti) a tím, jak stárnete můžete vlastně stát na místě a vlastně se zlepšovat. Pokud je vám 30 let zvednete 100kg a následně 45 let a pořád zvedáte 100kg – tak jste teoreticky lepší. Sice člověk zestárnul, ale realisticky zvedá to samé, co ve 30ti letech.
Na druhou stranu, jsem si jistý, že jste měli v 45ti letech zvedat 150kg a bylo by to celé lepší.
K tomu věku ještě – čím jste starší, tím je potřeba trénovat víc. Ne sedět a mazlit se s mobilem. Ale hýbat se, rozhýbavat, pracovat na sobě. Věk vám bere schopnosti a pokud s tím nebudete bojovat, tak ten věk zvítězí velice rychle. Ono se to stejně stane, ale dá se to pozdržet.
A nebo ne. Je to na vás.
Plan less, react more.
Mám obrácenou zkušenost, spíše z reálného života. Na neustálý růst nevěřím. Ani v ekonomice, ani v životě. Pokud za určitou dobu cvičení dospěju k váze 100kg a vlivem životních okolností ztrácím energii, stabilitu, chuť, už nemám tolik síly na 100kg. Pokud přesto svěřepě cvičím se 100kg, ubližuje mi to mnohem víc, než nulová progrese na váze v opačném případě.
Plan less, react more. Expect nothing. Seize the day.
Jeee, ale tl jasny. Neda se rust porad. Ale da se rust nekde jine – mozna ne tam, kde chces ty. A da se to urcite zvednout nad 100, ale musis udelat neco jineho.
Dá se to zvednou jinak. Jinou dráhou. Jiným úchopem. S jiným postojem. I duševním. Jsem patetik 🙂