Jordan Peterson mlul o jednom velmi zajímavém fenoménu – nazval to tuším „frame paradox“.
Přiśli na to lidé, kteří se snažili naučit umělou inteligenci vidět. Člověk má jasno – tady je ruka a tady je hrneček a hotovo. Ale jak naučíte vidět stroj?
Kde je hranice ruky a hrnku? Je to jako obrys? A co všechno je kolem? Kde se zastavíte – na úrovni hmoty? Buněk? Atomu?
Jde jenom o úhel pohledu – kam až vidíte a na co zaostříte. Je to neskutečně nekonečná věc.
A samo se mi to hned spojilo s pohybem, s tím, jak se často snažíme kategorizovat, co je síla a co vytrvalost, co postřeh a co hra.
Vlastně nic takového není, jde jenom o úhel pohledu a schopnost někam a na něco zaostřit. Ale najdeme tam všechno a všude.
Ve finále, jak říká Ido :“…just do the fucking work…“.
Asi. Nevím.
